 
FOTOGRAFICKÉ REPORTÁŽE NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY
VÝBĚR Z PUBLIKOVANÝCH ČLÁNKŮ
VÝŇATKY Z ČLÁNKŮ 
.....Byl právě listopad a v Evropě jistě cákalo po celý boží den. Nám to bylo vcelku jedno, tady na americkém kontinentě, na kterém jsme už ujeli několik stovek mil, doposud ani nekáplo. Do národního parku Death Valley jsme přijížděli od mlžného tichomořského pobřeží. Předešlou hvězdnatou noc jsme prodrkotali v autě, kdesi na úpatí hor. Čím víc jsme se však blížili k Údolí smrti, tím větší bylo teplo. Husté lesy vystřídaly trsy žlutě kvetoucích rostlin a podivné stromovité juky. Tráva, pokud někde rostla, byla suchá a její tenké lístky se leskly ve slunci jako pole zralého obilí. Kopce se rozestoupily. Do samotného parku zbýval ještě pěkný kus. Zastavili jsme na prvním rozcestí. Potřebovali jsme se po dlouhé a úmorné cestě trochu protáhnout. Stáli jsme mlčky vedle sebe a hleděli do nekonečných dálek zalitých teplými paprsky. Obzor lemovalo vzdálené zvlněné pohoří, nad kterým se klenula neskutečně sytá modrá obloha. Kromě několika nízkých seschlých keříků tu snad ani nic jiného nerostlo. 
Pohled na tuto vyprahlou prašnou zem byl pro nás něčím novým a doposud nepoznaným.Po nějaké chvíli, když jsem se konečně rozkoukala, mi začalo být něco strašně divného. Měla jsem najednou takový poněkud nezvyklý pocit. Zaposlouchala jsem se, ... ale nebylo do čeho. Bylo slyšet jen ticho, ... absolutní ticho. "Slyšíš ?" zeptala jsem se. "Co mám slyšet ?" nechápal Miloš. "No to NIC !" Něco tak zvláštního se snad ani popsat nedá. A myslím si taky, že kdo opravdové ticho nikdy neslyšel, tak tomu bude sotva rozumět. Něčemu, co je tak velkolepého, něčemu, co nejde vnímat žádným z našich smyslů. Ticho nelze ani vidět, ani nahmatat, ani ochutnat, nejde k němu ani přičichnout, ale přitom je to něco, co tady JE ! Někde jsem četla, že když člověk jednou začne mít rád poušť, tak je to láska na celý život. A právě tady, uprostřed toho ticha, začal v nás tento cit klíčit. ..... "Údolí záhadných kamenů" 
.....Proč, nebo za jakých podmínek se kameny pohybují, se přesně neví, neboť žádný člověk onen prapodivný úkaz doposud neviděl. Že se tomu však děje, svědčí četné viditelné stopy. Dali jsme si za úkol záhadné místo důkladně prozkoumat a existenci pohybujících se kamenů buď potvrdit nebo vyvrátit. Doufám, že se nám podaří to první. Myslím si totiž, že záhady by na světě měly být. ..... ..... Přibližně tři hodiny trvala naše úmorná terénní cesta. Ale teď jsme byli tady - v kraji tak odlehlém a podivném, že nám začalo být najednou jaksi úzko. Srdce mi vzrušením bušilo a v kostech jsem měla prapodivné mrazení. Ale ani ty ostatní buňky na tom nebyly zrovna nejlíp. Cukaly sebou, potvory, jakoby šlo do tuhého. Kdo by se také mohl divit, vždyť se nám naskýtal na krajinu opravdu nevídaný pohled. Na dně samotného údolí ponořeného do stínu zahaleného slunce se rozprostírala okrově zbarvená plošina, ve které jsme tušili vyschlé jezero. Uprostřed jednolité výrazně světlé plochy, které se říká jinak i playa, bylo cosi černého. Z dálky se dalo sotva rozpoznat, co by to mohlo být. V každém případě jsme z černého flíčku nespustili oči, dokud jsme v něm nerozeznali vyčnívající zaoblené skalisko. Skála vypadala uprostřed rozlehlého jezerního dna opravdu dost podivně. Řekla bych, že svou přítomností ještě víc umocňovala tajemnost tohoto místa. ..... ..... Měli jsme hlad a tak jsme se pustili hned do vaření. Možná, že bychom však udělali lépe, kdybychom si dali něco studeného. Nebyla to totiž vůbec žádná sranda chtít vařit za větru, kdy se ze země zvedá spousta jemného jílovitého prachu, který vám pak padá všude, kam vy nechcete. 
Opravdu hrozná situace: sednout se nikam nedalo, ... vařič nešel zapálit, ... a když se konečně plamen rozhořel, nechtěla voda, postavená na roztancovaném plameni, dlouho začít vřít.
Po celou dobu vaření jsme museli ustavičně hlídat hrnce, aby nám do nich nenalétal prach a my nemuseli místo špaget s rajčatovým protlakem jíst kotel bahna.
Po dnešní nadmíru dobrodružné večeři nám bylo jasné, že v ..... ještě leccos zažijeme. Před usnutím jsem marně přemítala, kde se na rozlehlé ploše vyschlého jezera mohou hledané kameny přesně nacházet. "Existují vůbec ? Jestli ano, kolik jich je ? Jakou mají barvu ? Jak jsou asi velké ? ...
A co teprve ty údajné stopy ? Jak vypadají, kolik skutečně měří, ... a jak dalece jsou viditelné ?"
Nikdo mi však na moje otázky neodpověděl. "Ale teď už spi," říkala jsem si sama sobě. "Všechno se dovíš až zítra."
"Snad," zapochybovalo moje pesimistické já. .......... Vydali jsme napříč playou. Doufali jsme, že ve východně položené oblasti budeme mít přecejen víc štěstí. Cestou jsme zkoumali strukturu popraskaného bahna a uvažovali, jestli je skutečně možné, aby se po jeho ploše něco samovolně pohybovalo. ..... ..... Připustili jsme, že při ..... se začnou kameny patrně pohybovat. Možnost by tu tedy byla - jen solidní důkaz existence tohoto zvláštního úkazu doposud chyběl. Po nějaké době jsme si po své pravici všimli několika tmavých bodů. Zamířili jsme k nim. Celkem brzo jsme v nich rozeznali skupinku menších kamenů. Moje oči však marně prohledávaly okolí. "Zase nic," povzdechla jsem zkroušeně. ..... ..... "Hledání zkamenělých žraločích zubů" 
.....Po uhynutí tohoto zvířete se chrupavčitá a velmi elastická kostra, stejně jako ostatní tkáně, většinou zcela rozloží. Co po žralokovi zbude, jsou jenom tvrdé ostré zuby a drobné zkostnatělé šupiny. Aby se někde povaloval žraločí zub, nemusí kvůli tomu to ubohé zvíře uhynout. Každý žralok má totiž čelist plnou stále se obnovujících zubů a když mu sem tam nějaký vypadne, tak si z toho nedělá těžkou hlavu. Sám moc dobře ví, že brzo bude mít zase krásný a bezvadný chrup. "Jaká nespravedlnost !" řeknete si a jen tak bezděky sáhnete na svoje rty, za kterými se šklebí už tolik šedých blomb, neřku-li věčně tlačící protéza. Pak vás určitě hned napadne, jestli by se nedalo někde k pěknému žraločímu zoubku přijít. Ne pro vlastní potřebu - prostě jen tak. Teď už jenom napjatě čekáte, jestli vám na tuto otázku bez váhání odpovím. ..... ..... Pláž vypadala na první pohled docela nevinně. Klidné moře lemoval místy vysoko navrstvený písečný břeh. Z jeho jednotvárnosti ho vytrhávalo jen dlouhé, sluncem vybledlé dřevěné molo. Při druhém zadívání se zdála být tato místa už podezřelá. Mezi světlým pískem a vyplavenými malými krémově zbarvenými škebličkami se cosi černalo. Sklonila jsem se, abych věc prozkoumala. Byly to černé, vodou omleté úlomky pórovitého kamene. Nebylo pochyb, šlo o kousky fosilních kostí. Podle všeho se jednalo o zbytky velryb a jiných mořských savců. ..... ..... Rozdílnost mezi žraločími zuby byla opravdu viditelná. 
Podle některých znaků jsme určili druh žraloka celkem snadno, u jiných jsme měli trochu potíže.Tiger shark "žralok tygří" ( Galeocerdo sp. ) Zuby této skupiny žraloků jsou trojúhelníkovité a silně zploštělé. Velmi typický je pro ně jejich na stranu ubíhající hákovitý tvar. Ostré hrany vykazují po obou stranách výrazné pilování, které je směrem ke kořenu mnohem zřetelnější. Poslední vroubek před hákovitým zakončením je nápadně větší. ..... ..... "Víš, co mě napadlo, že by nebylo špatné se za žraločími zuby potápět. Možná by se tam daly najít docela pěkné kousky," pronesla jsem po nějaké chvíli. "Taky jsem o tom už přemýšlel, ... ale myslím že bych to raději moc nezkoušel, ... podívej se před sebe !" Doposud zabraná do sběru zkamenělin jsem si vůbec nevšimla, co se kousek od nás děje. Na břehu postával rybář se svou ženou a cosi tahal z vody. To cosi byl žralok kladivoun. .....
COPYRIGHT © 2002-2009 MOTANI Gallery Website designed and managed by Motani |
HOME
V letním čísle 7-8/ 2010 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše fotoreportáž z Utahu nazvaná "BAREVNÁ PUSTINA". Zavede vás do méně známého parku Grand Staircase-Escalante, který v sobě skrývá netušené přírodní poklady. Ďáblova zahrada, Údolí bílých duchů, Žlutá skála, Rimrocks, Hole-in-the-Rock, Lake Powell, Strašidelný kaňon jsou jedněmi z mnoha míst, kam se opakovaně vydáváme.
V dubnovém čísle 4/ 2010 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše fotoreportáž ze slunného i často zamlženého kaliforského pobřeží nazvaná "ZLATÝ SEN". V ní vám přiblížíme několik úžasných míst obklopených Tichým oceánem. Zavítáme do pestrého San Franciska, nahlédneme do proslaveného Los Angeles. Zaměříme se na lachtany a tuleně. A povíme si, jak to bylo s rypouši, kteří byli v předešlých letech málem nadobro vyhubeni. Buďte však klidní, rypouši se na kalifornské pobřeží vrátili!
V listopadovém čísle 11/ 2009 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše fotoreportáž z Jižní Afriky nazvaná "PLAVÁNÍ S TUČŇÁKY". - Cože?! Tučňáci v Africe? - Skutečně, mají takovou menší kolonii kousek od Mysu Dobré naděje. A nejkrásnejší je jít si s nimi do moře zaplavat, to pak člověk vidí tento roztomilý ptačí svět ze stejného úhelu pohledu. A jak je s nimi ve vodě hned veselo! Tučňáci ve fraku rozveselí i nejzatvrzelejšího pesimistu.
V zářijovém čísle 9/ 2009 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše další fotoreportáž "HONBA ZA JACKPOTEM", která vás tentokrát zavede přímo do LAS VEGAS - bláznivého města uprostřed vyprahlé nevadské pouště. Město hýřící těmi nejpestřejšími barvami a tisíci vjemy nás pěkně dostalo. Každá cesta na americký západ pro nás znamená také pokaždé bloumat nekonečně dlouhými lasvegasskými ulicemi.
V březnovém čísle 3/ 2009 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše fotoreportáž nazvaná "V POUŠTI S PLÁŠTĚNKOU". Přiblíží vám poušť, tak jak ji možná neznáte - se zamračenou temnou oblohou, prudkými dešti a náhlými bouřkami. Za pár dní se pak vyprahlá suchá poušť promění v barevnou zahradu.
V záříjovém čísle 9/ 2008 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše fotoreportáž z Bisti Badlands nazvaná "KDYŽ DINOSAUŘI ZAPOMENOU VAJÍČKA". Zavede vás do pusté pouště plné zaoblených kupek, kde se nachází nesčetné pokličky balancující na tenkých nohách a zajímavě tvarované kameny připomínající právě se líhnoucí dinosauří vajíčka.
V červnovém čísle 6/ 2008 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše fotoreportáž z Petrified Forest nazvaná "LES Z DRAHÝCH KAMENŮ". Zavede vás do Arizony, kde mezi pestrobarevnými zaoblenými badlands leží kmeny zkamenělých triasových stromů.
V prosincovém čísle 12/ 2007 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše tentokrát černobílá fotografická reportáž z Údolí smrti nazvaná "SMRTÍCÍ VÝHEŇ". Zavede vás do jedné z nejteplejších a nejsušších pouští na světě. Na první pohled vyprahlá a šedivá krajina je plná extrémů, hýří barvami a dává prostor dokonce i pro život. Jen člověk se vzpírá jejím zákonům.
V říjnovém čísle 10/ 2007 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše fotografická reportáž "ZLATO, WHISKY A ŠIBENICE" - z kdysi nejobávanějšího zlatokopeckého města Bodie na úpatí Sierry Nevady. Rozehraná ruleta, obchody plné zboží, rozestavěný nábytek, pohozené věci působí dojmem,
jakoby lidé opustili své příbytky teprve včera.
V zářijovém čísle 9/ 2007 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše fotografická reportáž "ZE SOLI A Z CUKRU". Přiblíží vám tajemné MONO LAKE, mrtvé jezero plné života, ležící uprostřed žlutě kvetoucí pouště mezi vyhaslými sopkami. Na západní straně lemují obzor vysoké zasněžené štíty Sierry Nevady...
Pohádkový svět, který je tu jenom na chvíli.
V květnovém čísle 5/ 2007 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše fotografická reportáž z "YELLOWSTONE". Zavede vás do největší termální oblasti na světě -
mezi četné gejzíry, horké prameny, barevné vodní nádrže, syčící fumaroly a sintrové terasy. Šest kilometrů pod povrchem se ukrývá obrovská komora naplněná žhavým magmatem. Je jen otázkou času, kdy dojde k další gigantické explozi.
V květnovém čísle 5/ 2007 geografického magazínu KOKTEJL vyšel také náš malý portrét "Kateřina & Miloš MOTANI". Kromě jiného vám prozradíme, co bychom si vzali sebou na pustý ostrov a jaký si bereme na cestu talisman.
V dubnovém čísle 4/ 2007 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše reportáž z nejkrásnější egyptské oázy nazvaná "MĚSTO ZE SOLI". Na protilehlém kopci starého polozbořeného města postaveného ze solných kvádrů
se tyčí "Hora mrtvých" prošpikovaná četnými hroby starého faraonského Egypta.
V březnovém čísle 3/ 2007 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše fotografická reportáž z jižní Itálie nazvaná "DOMEČKY JAKO Z POHÁDKY". Vydáte se v ní do kouzelné Apulie, do městečka Alberobello, které přitahuje
pozornost svými bíle nalíčenými hřibovitými kamennými domky, které jinde na světě nenajdete.
V říjnovém čísle 10/ 2006 geografického magazínu KOKTEJL se vydáte s trojicí autorů na mystickou cestu do tajemné Kappadokie. Poznáte, jaké může mít člověk pocity a jak vnímá svět, "KDYŽ VYJDE ČERNÉ SLUNCE".
V říjnovém čísle 10/ 2006 geografického magazínu KOKTEJL reportáž ze zatmění slunce ještě pokračuje. Na konci dne, kdy jsme cítili celý vesmír, se obloha rozehraje krvavou červení a Dervišové se připravují, aby "TANČILI SLUNCI".
V květnovém čísle 5/ 2006 geografického magazínu KOKTEJL vyšel krátký úvodní článek k reportáži o Vermilion Cliff nazvaný "VYTÁHLI NÁS Z KLOBOUKU".
Po několika letech máme konečně šanci dostat se do nesmírně zajímavé oblasti zkamenělých písečných dun. Je nás dnes moc a tak se musí o vstupní povolení losovat ...
V červnovém čísle 6/ 2006 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše fotografická reportáž "ČAROVÁNÍ PÍSKOVCEM". Už po prvních krocích v labyrintu žlutočervených pískovcových skalisek
a potom mezi ladnými křivkami páskovaných zkamenělých dun víme, že se sem budeme často vracet ... pokud nás ovšem zase "vytáhnou z klobouku".
V zářijovém čísle 9/ 2005 geografického magazínu KOKTEJL vyšel krátký úvodní článek "ÚDOLÍ PUTUJÍCÍCH KAMENŮ".
Po dlouhé době konečně víme, kde se toto místo přibližně nachází. Tady na dně vyschlého jezera leží několik různě velkých balvanů, které se samy od sebe pohybují. Neví se ale přesně proč.
Nikdo je při jejich tajemném pohybu zatím ještě neviděl. O tomto doposud neojasněném fenoménu svědčí jen zřetelné různě dlouhé stopy.
V říjnovém čísle 10/ 2005 geografického magazínu KOKTEJL pokračuje naše cesta do záhadného "ÚDOLÍ PUTUJÍCÍCH KAMENŮ" rozsáhlou reportáží. Otázky kolem kamenů, které se čas od času vydávají na svou podivnou cestu,
se rojí jako sršni. Existují na ně ale také odpovědi ? Velmi obsáhlá reportáž se zabývá tímto doposud neobjasněným podivným fenoménem.
V červnovém čísle 6/ 2005 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše fotografická reportáž pod názvem "KDE SE NEBE SETKÁVÁ SE ZEMÍ". Vede do jedné z nejkrásnějších skalních soutěsek, kde se
odehrává neuvěřitelně nádherná hra světla, stínu, tvaru a barvy červeného pískovce. Ovšem když se strhne bouře, může být tahle krása i životu nebezpečná. Součástí reportáže je i jedna fotografie ve
formě vloženého plakátu.
V březnovém čísle 3/ 2005 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše reportáž "POBŘEŽÍ KOSTER". Popisuje jednu z nejnebezpečnějších přímořských oblastí, u které ztroskotalo v minulosti
nesmírně velké množství lodí. Téměř neuvěřitelný příběh jedné z nich vám přiblíží drsnost této podivné pouště zahalené po většinu roku do husté šedivé pobřežní mlhy.
V prosincovém čísle 12/ 2004 geografického magazínu KOKTEJL vyšla naše reportáž o "BÍLÉ POUŠTI" ( White Sands ) pod souhrnným názvem "TŘI BARVY POUŠTĚ - HORKÉ PLÁNĚ JAKO ZE SNĚHU".
Pojednává o nesmírně krásné pouštní oblasti s dunami bílými jako čerstvě napadlý sníh. Nebýt pouštních juk, kaktusů a nesnesitelného vedra, mohl by si člověk skutečně připadat jako na zasněžených pláních.
Od října 2008 si můžete shlédnout na webových stránkách časopisu NATIONAL GEOGRAPHIC.cz naši další fotografickou reportáž, která vás zavede do vzdálené egyptské oázy "SIWA", kde se nad hlučným náměstím tyčí zbytky starého městečka Šálí postaveného z kvádrů soli smíchané s hlínou.
Od května 2008 můžete shlédnout na webových stránkách časopisu NATIONAL GEOGRAPHIC.cz naši fotografickou reportáž nazvanou "ŽIVÁ A NEŽIVÁ PŘÍRODA V ÚDOLÍ SMRTI". Další nové fotografie vám přiblíží tuto druhou nejteplejší poušť na světě.
Od října 2007 může shlédnout na webových stránkách časopisu NATIONAL GEOGRAPHIC.cz fotografie z druhé části našeho dalšího diashow nazvaného "AMERIKA INKOGNITA". Fotoreportáž vás zavede do pobřežní oblasti Olympic, známého Yellowstone a podivného Mono Lake.
Od prosince 2006 může shlédnout na webových stránkách časopisu NATIONAL GEOGRAPHIC.cz další naše fotografie ze skalních soutěsek - poetickou fotoreportáž nazvanou "KDYŽ SE NEBE DOTÝKÁ ZEMĚ".
V čísle 4/ 2007 magazínu OUTDOOR vyšla naše fotografická reportáž "Olympic - Z MECHU A KAPRADÍ". Fotografie vám přiblíží neobvyklý deštný prales na pobreží Pacifiku. Voda se tu vyskytuje snad ve všech podobách – moře, mlha, řeky a potoky,
vodopády, horké prameny, ledovce a sníh.
V zářijovém čísle 5/ 2006 magazínu OUTDOOR vyšla v rubrice cesty reportáž nazvaná "RAPSODIE SVĚTLA A TMY".
Zavede vás nejen do nádherného Antilopího kaňonu. Cesta povede tentokrát i do dalších méně známý skalních soutěsek. Pobyt v nich je nejen úžasný, ale také životu velmi nebezpečný.
V zářijovém čísle 5/ 2006 magazínu OUTDOOR vyšel v rubrice příroda článek pod názvem "VLNY BÍLÉ DUNY".
White Sands jsou královnou pouští, kde je bílý nejen písek, ale také myši.
V únorovém čísle 1/ 2009 geografického časopisu TRAVEL FOCUS vyšla naše reportáž nazvaná "NÁVRAT RYPOUŠŮ". Zavede vás ke kalifornskému pobřeží, kde se na písčitém břehu jako velké pytle povalují rypouši severní - kolosi mezi ploutvonožci. Stačilo v minulosti málo a neležel byl tu dnes ani jeden.
V březnovém čísle 3/ 2005 zeměpisného a cestopisného časopisu LIDÉ A ZEMĚ vyšla naše cestopisná reportáž o úzké skalní soutěsce nazvaná "KAŇON PŘESNĚ NA TĚLO". Za ní jsme se vydali do poměrně neznámého a málo
navštěvovaného severoamerického parku Grand Staircase-Escalante National Monument. V reportáži se mimo jiné dočtete, proč jsme soutěsku takhle nazvali.
V březnovém čísle 3/ 2006 fotografického časopisu FOTOVIDEO vyšla naše fotografická reportáž pod názvem "Antelope Canyon - KDE SE NEBE DOTÝKÁ ZEMĚ". Pojednává o kaňonu s neuvěřitelně nádhernou hrou světla, červené barvy a tvaru a o setkání toho "nahoře" s tím "dole".
V červnovém čísle 2/ 2008 časopisu VW MAGAZÍN vyšla naše fotografická reportáž z White Sands - bíle zbarvených dun - nazvaná "BÍLÁ KRÁLOVNA". Najdete v ní kromě podrobného popisu oblasti i další naše fotografie - jedné z nejkrásnějších pouští na světě.
V prosincovém čísle 4/ 2007 časopisu VW MAGAZÍN vyšla naše fotografická reportáž "KAŇON PŘESNĚ NA TĚLO", které vás zavede na dobrodružnou cestu napříč velmi úzkými soutěskami. Pocity krásy i podivné mrazení doprovází člověka, který se těmito soutěskami vydává, prodírá, šplhá či brodí.
V zářijovém čísle 3/ 2006 vyšla v časopise VW MAGAZÍN rozsáhlá reportáž "POBŘEZÍ KOSTER", které znamenalo pro námořníky jistou smrt. Nejeden zápis podává svědectví o tomto největším
pohřebišti lodí, kde se mezi rotrhaným plachtovím, polámanými kýli, vyvrženými kotvami, harpunami a lanovím povalovaly zubožené zbytky lidských těl.
Od dubna 2007 můžete shlédnout na HEDVABNÉ STEZCE další naše fotografie z bílé písečné pouště, kterou považujeme za jednu z nejkrásnějších pouští vůbec. Proto jsme ji nazvali také "BÍLÁ KRÁLOVNA".
Od listopadu 2007 můžete shlédnout na HEDVABNÉ STEZCE naši fotoreportáž z národního parku Olympic nazvanou "POHÁDKA Z MECHU A KAPRADÍ". Zavede vás do "tří parků v jednom". Hory pokryté četnými ledovci obklopuje hluboký deštný prales. Směrem na západ se podél Tichého oceánu táhne devadesát kilometrů divokého skalnatého pobřeží.
Od října 2007 může shlédnout na webových stránkách cestovatelského portálu HEDVABNÁ STEZKA naši "FOTOGALERII". Jejím prostřednictvím nahlédnete do oblastí amerického západu. Více krásných fotografií spolu s podmanivou emotivní hudbou a doprovodným slovem můžete shlédnout a slyšet na našich diashow "Tajemství pouště" a "Amerika inkognita"
V zářijovém čísle 2005 časopisu ELIXÍR vyšel s námi rozhovor pod názvem "SNILA O TOM, ŽE USLYŠÍ ZPÍVAT VELRYBU". Otázky na téma fotografování, cestování a plnění
dětských snů klade výtvarník a galerista Jan Brabenec.
